Na Balkán: Severní Makedonie

30. září ( 79 den )

Průzračné Ochridské jezero a jeho okolí

Přes Šar planinu, což je turisticky velmi oblíbené místo v Severní Makedonii a Mavrovo jezero se posouváme na jih země k průzračnému Ochridskému jezeru. Je září a tak hlavní sezóna je pryč a s ní i většina turistů. Těch, co si prodlužují dovolenou, je jen hrstka a nám se daří najít super místo přímo u vody. Jedná se o plácek vymezený speciálně pro karavany a světe div se, je zadarmo. Voda jezera je průzračná a pískové dno budí dojem, jako by byl člověk někde na dovolené u moře. Velkou část prvního dne tak trávíme převážně koupáním a dováděním v jezeře.

Trocha té kultury

Druhý den ráno je obloha celkem zamračená, a proto jdeme pěšky navštívit nedaleké město Ochrid, které má ve svém centru několik zajímavých historických památek. Mezi ty nejhezčí určitě patří rozlehlá Samuelova pevnost z 10. století. Z jejích vysokých hradeb je krásně vidět na celé jezero. Kromě ní navštěvujeme ještě klášter sv. Klimenta. K obědu si dáváme místní Kebab a pak se pomalu vracíme zpět k autu.

Co takhle záliv kostí

Po třech dnech strávených na tomhle velmi příjemném místě je čas pokračovat dále podél jezera k další zajímavé památce. Záliv kostí je oblast, ve které se nachází muzeum na vodě. Jedná se o prehistorickou rybářskou vesnici zrekonstruovanou podle nalezených pozůstatků. 

Původní vesnička stála až na deseti tisících dřevěných kůlech, zhruba dva metry nad průzračnou hladinou jezera.

Uvnitř se nachází několik desítek hliněných domků, ve kterých kdysi žili zdejší obyvatelé. Místo je opravdu nádherné a rozhodně stojí za návštěvu.

Chceš do parku? Zaplať

Pozdě odpoledne hledáme nějaké místo na přespání. Nedaleký park Galičník vypadá jako dobrá volba. Je to sice zajížďka přes deset kilometrů do kopce, ale místo vypadá opravdu dobře. Když už se blížíme našemu cíli, zastaví nás vrátnice vymezující hranice parku. Obsluha po nás chce za vjezd 20 euro, no a jelikož se nám nechce jet zpátky, uvedenou částku platíme s tím, že poslouží na dobré účely.

Chceš z parku? Zaplať?!

Následujícího rána se budíme za krásného počasí uprostřed rozlehlé přírody. No a to bychom nebyli my, kdybychom toho nevyužili pro nějaký ten výlet po zdejších kopcích. Odpoledne opouštíme tento park. Když míjíme bránu, kterou jsme sem včera vjeli, zastavuje nás jiný vrátný a chce po nás dalších 20 euro. Prý je cena pouze na jeden den!! Markét mu vysvětluje, že je to moc a měli jsme být včera o této skutečnosti informováni. Po několika minutách nás nakonec pouští bez dalšího placení ven.

Rozhodně schvaluji přiměřené vstupné do chráněných oblastí, které poslouží na údržbu, ale 500 Kč na den? To už je opravdu moc, a jsem

přesvědčen, že cena je jen pro zahraniční turisty. Místní by totiž vrátného určitě hnali až ke břehům Ochridského jezera.

Tímto tedy končíme naše dvoutýdenní putování po Severní Makedonii a posouváme se do Albánie.

25. září ( 74. den )

Poprvé na cestách mimo EU

Ještě než opustíme půdu Bulharska, podruhé jde Markét navštívit místního doktora. Injekce a ani mastička, které dostala v Plovdivu, na nohu příliš nezabraly. Ovšem i tentokrát se situace opakuje a z nemocnice si odnáší stejnou mast. Prý se opravdu jedná o alergii a předepsané medikamenty by už měly zabrat.

Menší komplikace v nové zemi

S přejezdem Makedonských hranic se poprvé ocitáme mimo EU a to sebou samozřejmě přináší i nový problém s mobilním operátorem. Služby našeho jsou zde velmi drahé, a tak hned v prvním městečku jdeme shánět místního. Na doporučení obsluhy zdejší čerpací stanice jdeme navštívit operátora A1. Parkujeme ve středu města, kousek od obchodu. Zdejší domy působí velmi starým a chudým dojmem, navíc nepořádek v ulicích je opravdu veliký. Snad každý kontejner přetéká přes okraje a vedle položené pytle s odpadky zase důkladně roztahají toulaví psi. Zcela nechápu majitele krámků, jenž zcela ignorují bordel válející se hned u jejich vchodu.

V obchodě kupujeme sim kartu na 14 dní a rychle mizíme pryč z města. Jako cizince vás však ještě čeká aktivace katry, k tomu jsme dostali od prodejce číselný kód. Ovšem co se zdálo jako snadná záležitost, se mění v nepřekonatelný problém. Všechny info SMSky jsou ve zdejším jazyce a navíc kód nefunguje. Bohužel po mnoha marných pokusech to vzdáváme a v dalším městě kupujeme jinou. Tentokrát od T-Mobilu a aktivaci necháváme přímo na obsluze prodejny. Tato sim karta je však dražší a jen na týden.

Město kamenných sloupů

Naší první zastávkou v nové zemi je malé městečko Kuklica, u kterého se nachází tzv. Stone dolls, neboli kamenné město. Parkujeme na malém parkovišti hned u vchodu a po zaplacení 2 eur na osobu se jdeme podívat dovnitř. Opět nás vítá několik toulavých psů a také velké množství kamenných sloupů různých velikostí. Od malých až po desetimetrové obry. Pohyb v areálu není nijak omezen, a tak si tuhle zajímavou přírodní památku můžeme projít dle libosti. Jelikož je pozdě večer, dnešní noc strávíme tady.

Nový kamenný sloup vzniká erozí měkké horniny, kolem odolnějších vrstev. Ty mohou být staré až 30 miliónů let. Nový útvar se zrodí jednou za 5 až 6 let.

Zastavení v kaňonu Matka

Ráno po snídani opouštíme tuhle samotu daleko od civilizace a míříme směrem hlavní město Severní Makedonie Skopje. Několik kilometrů před ním však měníme naše plány a jeho prohlídku vynecháme. Přece jen měst bylo v posledních dnech celkem dost a raději pokračujeme někam do přírody.

Jižně od hlavní metropole se nalézá další z našeho seznamu cílů. Tím je dlouhý kaňon s hezkým názvem Matka. Parkujeme u řeky kousek od vstupu, která soutěskou protéká. Balíme foťák s kamerou a jdeme na návštěvu. I když je odpoledne a všední den, lidí je zde opravdu mnoho. Úzké uličky jsou téměř tělo na tělo. Po krátké procházce po chodníčku nad řekou se vracíme a jdeme se svézt na lodi. Cena je 8 euro na osobu, ale v ceně je i vstup do jedné z mnoha zdejších jeskyní. Výlet je hezký a utracené peníze se vyplatí. Cestou k autu ještě chvilku obdivujeme kajakáře, kteří mají zrovna trénink na divoké řece, která se kousek pod přehradou nachází. Pak už jen rychlá koupel v ledové řece a hurá do postele.