Na Balkán: Černá Hora

Národní park Durmitor: Kaňon, horská jezera i úchvatná příroda

17. října ( 96 den )

Cesta z národního parku Prokleté Hory do Durmitoru je téměř přes celou Černou Horu, ale i tak je to necelých 200 kilometrů. A právě tohle je další výhoda této úžasné země. Její nevelká rozloha nabízí cestovatelům mnoho krásných míst v relativně krátké vzdálenosti od sebe.

Most přes jeden z nejhlubších kaňonů světa

Už samotný příjezd do NP Durmitor je něčím jedinečným. Kousek za městem Mojkovac, jenž jsme si zvolili pro přespání a doplnění zásob, začíná park třetím nejhlubším kaňonem světa. Řeka Tara vyhloubila své koryto do úctihodné hloubky, v některých místech dosahují okolní skály výšky až 1 300 metrů.

Zhruba po hodině jízdy po panoramatické silnici podél kaňonu se zastavujeme u Djurdjevičova mostu. Tato turisticky oblíbená stavba spojuje vysoké břehy řeky ve výšce 172 metrů a nabízí nádherné výhledy na kaňon. Po procházce po téměř 100 let starém mostě pokračujeme dál do parku.

V samotném srdci Durmitoru

Po další půlhodince se ocitáme v jeho srdci. Nijak jinak totiž nelze nazvat horské městečko Žabljak a jeho okolí. Silnice z města Borje je totiž jako z pohádky, krásné horské planiny plné pasoucích se zvířat spolu s kamennými domečky je pohlazením po duši. Okolí Žabljaku je plné rozestavěných ubytovacích zařízených. Od malých chatiček po větší hotely. Místní si jsou velmi dobře vědomi obrovského turistického potenciálu místa.

No a jak už to bývá v horských střediscích, i zde je velmi málo volných míst na parkování přes noc. Avšak i tak se nám daří jedno najít na hotelovém parkovišti. Odtud to máme jen kousek k největší místní atrakci, Černému jezeru.

Crno jezero uprostřed lesů

Druhý den se budíme do deště, a proto prohlídku jezera odkládáme na odpolední hodiny, kdy se počasí trochu umoudří. Po dvou kilometrech chůze se před námi uprostřed lesů otevírá jezírko s krásně modrou vodou. Obcházíme ho kolem dokola po značené stezce a vracíme se zpět. Následující dny trávíme výlety po zdejších horách.

Po třech dnech strávených v centru NP Durmitor pokračujeme dále na město Plužine. Když už si myslíme, že to nejhezčí máme za sebou, připraví nám park další nevšední podívanou. Cesta na konci Durmitoru se klikatí horskými pláněmi s neskutečnými výhledy do dalekého okolí. Ihned se mi vybavuje Transfagarašská magistrála, tento úsek jako by jí z oka vypadl a možná i předčil. Byl by hřích touto krajinou jen projet, a tak zastavujeme na parkovišti u cesty a trávíme zde další dva úžasné dny.

Černá Hora: setkání po dvou měsících cesty

10. říjen ( 89. den )

Je deset hodin ráno a k naší zaparkované dodávce přijíždí nám dobře známé vozidlo. Moje mamka se svým přítelem Tondou právě dorazili, abychom se po delší době viděli a společně strávili několik nadcházejících dnů.

Den je plný sluníčka, a tak celé dopoledne trávíme koupáním v moři, ke kterému to máme opravdu jen pár kroků. Odpoledne si jdeme všichni společně prohlédnout velmi hezké město Ulcinj, jehož historická část slibuje velmi zajímavou podívanou. Procházíme úzké kamenité uličky s mnoha restauracemi a obdivujeme krásu historických staveb. Navečer se vracíme zpátky k pláži a dlouho si pak vyprávíme své zážitky. A že jich je dost…

Skadarské jezero

Po dvou dnech na stejném místě se přesouváme k nedalekému Skadarskému jezeru, u něj máme v plánu strávit několik dní. Kolem něj vede panoramatická trasa s úžasnými výhledy na rozlehlou vodní plochu. Jezero je proslulé svými ostrůvky, ale i těžko dostupnými břehy, což způsobuje minimum míst na přespání. Navíc voda jezera zrovna k vodním radovánkám nevybízí.

Národní park na jihu země

Z těchto důvodů nakonec po jedné noci tohle jezero opouštíme a pokračujeme přes kaňon řeky Morači do pohoří s názvem Prokletije. Tento NP v Černé Hoře se nachází u hranic s Albánií a většinou je znám jako Prokleté hory. V jedné z jeho ledovcových údolí se nám na přespání daří najít velké neplacené parkoviště obklopené krásným pohořím zdejších skal. V jeho těsné blízkosti je vodopád Grla, který s duněním padá do hluboké dutiny ve skále a o kilometr dále se zase nachází překrásný pramen řeky Skakavice, jenž vyvěrá do malého průzračného jezírka.

Svůj název zdejší pohoří dostalo díky svému těžko dostupnému terénu, který se stal osudný mnoha lidem. Navíc se ve zdejších horách v dávných dobách vyskytovaly loupeživé bandy.

Dalšího dne s Markét využíváme naší návštěvy a po dlouhé době vyrážíme na výlet do zdejších hor bez Matyáše. Ten si zatím celý den užívá své babičky.

Po týdnu loučení 

Po sedmi společně strávených dní s naší návštěvou je bohužel čas loučení. Oni míří přes Bosnu domů do Čech, my ještě zůstáváme, abychom si udělali poslední výlet v těchto krásných horách.

Po snídani se tak vydáváme o kousek dál do vesničky Škala, ve které začíná značená turistická trasa. Parkujeme pod stromem a Sama pro tentokrát necháváme v autě, neboť minulý výlet mu dal pořádně zabrat. Naším cílem je vrchol Očnjak a turisticky velmi oblíbená kamenná brána.

Kousek pod vrcholem nás však zastavuje velmi obtížný terén, který vede po strmém svahu přímo vzhůru k vrcholku. Samotná chůze i bez Matyáše by byla velmi náročná, a proto volíme náhradní cestu kolem vrcholu. Po několika kilometrech se před námi za horizontem otevře úžasná kamenná brána, skrze kterou je vidět do údolí. Chvilku se kocháme touto přírodní nádherou a pak se chystáme vyrazit dále po značené cestě. K našemu překvapení vede právě skrz bránu strmým svahem dolů. Pro potřeby k sestupu je ke skále připevněné ocelové lano. Matese tak přiděláváme na naše jistící lano a doslova slaňujeme několik metrů po skále dolů. Po náročném úseku již cesta pokračuje krásnou přírodou ve stínu vysokých skal.

Pokračujeme dál v cestě

Odpoledne se vracíme k autu a v místní restauraci si dáváme za 10 euro dvě pizzy. Přespat se tu bohužel nedá a tak ještě tentýž den opouštíme tohle nezapomenutelné místo a vyrážíme na delší cestu do dalšího národní park v Černé Hoře. NP Durmitor se rozkládá na severu země a slibuje opět spoustu přírodní krásy a mnoho jedinečných zážitků.