Portugalsko: divoké útesy i obří vlny

19.02.2022

Po 30 dnech přejíždíme hranice této země, s jejímž navštívením jsem nejprve lehce váhali. Na vině byla opatření proti Covidu a také informace od cestovatelů, kteří mluvili o velkých problémech při přespávání v autě. Našli se i tací, kteří tvrdili, že jim místní rozbili okénka, či po nich házeli kamení. Navíc země nemá vysoké pohoří, a tak jsme si moc od ní neslibovali. O to bylo naše překvapení větší, když jsme dojeli do oblasti Algarve a spatřili ty krásné útesy ošlehávané pulzující oceánem. Tato oblast nás uchvátila a hned první dny nám ukázala, jak strašně jsme se mýlili. Navštívili jsme významné mysy této země, jako je nejzašší bod Cabo de Sao Vicente, či nejzápadnější Cabo da Roca. Krásná zastávka také byla v hlavním městě Lisabonu s jeho největším vnitřním oceanáriem a nejdelším mostem v celé Evropě. Kromě této metropole jsme si ještě prošli část Porta a ochutnali místní specialitu, kterou je výborná Franceshina. Několik dní jsme strávili v městečku Peniche, který je rájem pro surfaře a mohli se z pláže dívat na jejich dovednosti na oceánské hladině. Navíc jsme tu potkali úžasnou českou rodinku bydlící v Irsku. Také krásné procházky po útesech kolem celého města jsou nevšedním zážitkem. Další velmi pěkné zastavení nás čekalo v historickém městečku Óbidos, které si do dnešních dob zachovalo svojí historickou architekturu. Možná největším překvapením pro nás bylo město Nazaré, o němž se říká, že je to Mount Everest mezi surfaři. Právě na tom místě se tvoří ty největší vlny na celém světě, z nichž ty rekordní dosahují výšky 30 metrů. My jsme tyto monstrózní stěny neviděli, ale i tak jejich daleko menší sourozenci na nás zapůsobily svojí silou. S celým Portugalskem jsme se rozloučili v jeho NP Peneda - Geres, který se nachází na hranicích se Španělskem. Na cestě s dodávkou jsme neměli za celý měsíc jediný problém. Snažili jsme na jednom místě nespat více jak 2 noci. Místní nás velmi často zdravili, opláceli naše úsměvy a působili na mě velmi mile. Ceny potravin jsou stejné jako v okolních zemí. Pouze cena nafty je o dost dražší, ta vychází v průměru okolo 1,7 euro/litr. Nám se zadařilo tankovat za 1,62 euro/litr. Pokud by někdo váhal s návštěvou Portugalska, mohu jen říct, že by se připravil o úžasný kus naší planety.

Největší vlny na světě - den 213.

Cestou do Nazaré se zastavujeme na návštěvu v malém historické městečku Óbidos. Toto místo si zachovalo svojí středověkou architekturu až do dnešní doby. Parkujeme na neplaceném parkovišti pro karavany a jdeme na jeho prohlídku. Městečko je celé dokola obehnáno vysokými hradbami a plné kouzelných uliček. Hned v prvním krámku ochutnávám místní delikatesu, kterou je třešňový likér podávaný v čokoládovém panáku. Téměř celé městečko se dá obejít po vysokých hradbách, ze kterých jsou krásné výhledy. Také nás zaujme velký počet knihkupectví, která jsou snad na každém rohu. V jednom dokonce prodávají konzervy s rybími pochoutkami. Po několika hodinách se vracíme zpátky k autu a pokračujeme dále do našeho dalšího cíle.

Do města Nazaré přijíždíme pozdě odpoledne a parkujeme kousek od pláže. Venku je velmi silný vítr, ale i tak se jdeme podívat na pláž. Vlny jsou jen pár metrů vysoké, ale i tak je oceán neskutečně rozbouřený. Po chvilce u nás zastavuje pobřežní hlídka a informuje nás, abychom si dávali pozor a nechodili příliš blízko vody. Druhý den se jdeme podívat na proslulou pevnost Sao Miguel Areanjo, před kterou se tvoří ty největší vlny na světě. Vděčí tomu za podmořský kaňon, který je v místech až 5 kilometrů hluboký a vede téměř k pevnině. Za příznivých podmínek mohou vlny dosahovat až neuvěřitelných 30 metrů. Což je samozřejmě životní výzva pro ty nejlepší surfaře, kteří se nebojí tomuto živlu postavit. Horolezci mají Mount Everest a surfaři zase Nazaré, tak zní heslo jednoho z nich. Pevnost zároveň slouží jako muzeum s dějinami tohoto jedinečného místa. Po 3 dnech opouštíme tohle úžasné místo, během kterých jsme viděli vlny kolem 7-8 metrů, ale i tak nás nadchla jejich neuvěřitelná síla. Nedovedu si ani představit, jak musí na člověka působit ty největší.

Poslední dny v téhle úžasné zemi trávíme v jejím NP da Peneda Geres.

Návštěva oceanária - den 194.

Je to neuvěřitelné, ale dostáváme se do posledního měsíce našeho cestování. Za sebou máme 10 000 najetých kilometrů a poprvé si začínáme uvědomovat, že nám ta naše pohádka pomalu končí. Samozřejmě se už velmi těšíme na naše blízké, ale moc dobře víme, že ty úžasné zážitky nám budou moc chybět. Na dnešní den jsme si původně plánovali krátkou prohlídku Lisabonu, ale Markét se minulý večer podařilo sehnat za poloviční cenu lístky do Lisabonského oceanária. Vstup máme rezervovaný na 17 h a do hlavního města přijíždíme s dostatečným předstihem. Oceanárium se nachází na okraji metropole, takže se člověk nemusí bát vydat se k němu autem. Provoz je v této části opravdu slabý a navíc k němu vede úžasná cesta přes nejdelší most v Evropě s názvem Vasco de Gama. Jeho výška v místech dosahuje 148 metrů a je dlouhý přes 17 kilometrů. Silnice má tři pruhy, takže i jako řidič si vychutnávám krásné výhledy z něj. Oceanárium má k dispozici pouze kryté parkoviště pro osobáky a tak půl hodiny projíždíme okolní ulice a hledáme místečko na zaparkování. Nakonec jedno najdeme jen pár metrů od cíle. Samotná prohlídka je úžasná, hlavní nádrž nabízí iluzi otevřeného oceánu a když si k ní sedneme v úplně spodním patře, cítíme se, jako bychom usedli na dně tohoto tajemného světa. Je to opravdu fascinující zážitek. V prostorách se nachází dalších 25 menších akvárií s tématikou jiných oceánů a moří. Vidíme tak různé živočichy, kteří žijí v jiných vodách. Velmi poutavý je prostor s tučňáky, kteří nejsou odděleni sklem a člověk se jich může téměř dotknout. Zhruba po 2 a půl hodinách vycházíme ven zcela nadšení. Kousek od auta ještě pereme plný koš prádla a za úplné tmy jedeme hledat nějaké místečko na spaní.

V ráji všech surfařů

Naším dalším cílem je nedaleké město Peniche, které je rájem všech surfařů, neboť tu jsou pro ně ty nejlepší vlny v celé Evropě. Navíc leží na skalnatém výběžku a slibuje pěkné procházky po útesech. Když sem pozdě večer přijíždíme, ještě netušíme, co všechno úžasného tu zažijeme, ale o tom vlastně celá naše cesta je. Hned ráno po probuzení si všímáme dodávky s Irskou SPZkou, která k nám v noci přijela. K našemu údivu na nás začínají mluvit česky, jedná se totiž o krajany Jirku, Kačku a jejich děti, kteří se před 18 lety odstěhovali do Irska. Nyní jsou na cestě na Kanáry a protože jsou všichni vášniví surfaři, zpříjemňují si cestu zastávkou v mecce tohoto úžasného sportu. Na další den si s nimi domlouváme sraz na pláži, kam jdou jezdit a hlavně natáčet svého syna, který je ve svém velmi mladém věku již velmi zdatný surfař. Matyášek si hraje s jejich pejskem a holčičkou Natálkou, které konečně rozumí, co mu říká 🙂. My si zatím povídáme o surfování, ale především o jejich životě, který je pro nás neskutečně inspirující. Jirka se živí focením a natáčením podmořského světa a jezdí tak po celém světě. Jeho fotky a videa z potápění se s delfíny, kosatky, žraloky jsou opravdovým zážitkem. Následující den vyrážíme sami na zhruba 12 kilometrovou procházku podél celého výběžku, kde sledujeme nemilosrdné bičování útesů vlnami oceánu. Je to opravdu úchvatná podívaná, když dvoumetrová vlna s burácením udeří vší silou do skály a sloup vody vyletí několik metrů do výšky. Zpátky procházíme velmi pěkným centrem města okolo velké pevnosti Peniche. Poslední den se ještě jdeme podívat na pláž, kde se loučíme s úžasnou rodinkou z Irska a po 4 dnech se vydáváme dále.

Welcome to Portugal - den 183.

Hurá Portugalsko, jsme v jednom z nejstarších státu v celé Evropě a zemi, která svými zámořskými objevy výrazně změnila tvář celého světa. Naše první cesta míří do nejjižnějšího regionu s názvem Algarve, který je zároveň hlavní turistickou oblastí celé země. Jedná se přibližně o 200 km pobřežního pásma s nádhernými pískovcovými útesy. Celá tato oblast je protkána malebnými cestičkami po vrcholcích útesů s úžasnými výhledy na oceán.

Vykázáni portugalskou Policií

Po několika dnech zastavujeme u pláže s názvem Praia Manuel Lourence. Tato pláž je plná obrovských kusů skal, kterými při odlivu můžete prolézat. Jsou v nich totiž za těch spousty let od vody vymleté celé tunely a malé jeskyně. Musím uznat, že jsem si to tady s Matyášem užíval jako malý kluk. Většinu dní tak trávíme krátkými výlety po pobřeží, či koupáním se v oceánu. Teploty během dne stoupají lehce přes 20 stupňů a většinu dní je zcela modrá obloha. Kdo by si pomyslel, že se člověk může začátkem února opalovat. Když opustíte pláže, všude už je vidět přicházející jaro, stromy i luční květy krásně rozkvétají. Zatím jedinou nevýhodou této země je zákaz parkování v národních, či přírodních parcích. Téměř všechny parkoviště mají značku se zákazem kempování i samotný vjezd karavanům. Jednu noc jsme zkusili na tomto parkovišti přespat a kolem 23 hodiny večer nás místní policie slušně vykazuje. Je tedy vidět, že v této zemi, na rozdíl od jiných, si to tu hlídají. Jinak mimo tyto parky vás přespat nechají, ale i tak spíme na jednom místě maximálně dvě noci a pomalu projíždíme tuto nádhernou oblast.

Na konci Evropy

Téměř po deseti dnech dorážíme do města Sagres, kde se nachází nejzašší bod Evropy, Cabo de Sao Vicente. Parkujeme poblíž a druhý den vyrážíme na další výlet po útesech, kde nás překvapuje velké množství čápů, hnízdících na útesech nad rozbouřenou vodou. Malým dalekohledem pozorujeme tyto opeřence ošlehávané silným větrem vanoucím od oceánu. Navzdory našemu názoru jim tato ustavičná větrná masáž asi nevadí. Následující den už zase stoupáme po pobřeží na sever Portugalska směrem k její hlavní metropoli Lisabonu.